Čtvrt roku v Portugalsku: Posun na Madeiru

Ubytování ve Funchalu

Když jsme dorazili do vily, nemohli jsme ani uvěřit, že za podobnou cenu, jakou jsme v Lisabonu platili za pokoj s koupelnou, dostáváme celou nádhernou vilu s výhledem na město a na moře. (Výhled na moře je mimochodem skoro všude – protože ostrov). Pro zvědavce, ta cena byla asi 800 euro dohromady pro 2 lidi. Na madeirské sídlo v kopcích jsme si zvykali první 2 dny, a pak už to bylo naše. Náš první domov, kde jsme s Michalem bydleli sami.

S majitelkou vily jsme se setkali záhy. Ukázalo se, že bydlí hned nad námi a bude nám tedy neustále k ruce (jupí! #ironie). I když ze začátku působila poněkud rezervovaně, každým dnem byla uvolněnější a uvolněnější a nakonec se mi jevila jako absolutně obdivuhodné stvoření plné optimismu a energie. Při odjezdu se s námi loučila jako se členy rodiny a nabídla nám, že my i naši kamarádi u ní budou mít vždycky dveře otevřené, a to za sníženou cenu jako přímý pronájem. (Takže kdyby někdo uvažoval, dejte mi echo a zařídíme to :)).

Naše majitelka, Fatima, nás hned první týden povozila po městě, ukázala, kde co je, protlačila nás do místního pětihvězdičkového hotelu s michelinskou hvězdou, nosila nám zeleninu ze zahrádky a napekla sušenky. Zkušenosti s ubytováním přes Airbnb tedy nabyly další drahocenné plusové body.

Doprava po ostrově: Madeiřani opravdu umí řídit!

Je kapitola sama pro sebe a taky to jediné, co mi z Madeiry nebude chybět. Po hlavním městě člověk cestuje hlavně autobusy. Chůzi pěšky jsme vzdali během prvního týdne, kdy zjistili, že to zaprvé fyzicky nedáváme a za druhé se na nás všichni dívají jakobysme se úplně zbláznili. Na ostrově se bez auta nikdo nehne. A pokud už přece jen musí vyrazit do města bez auta, dojdou jen pár metrů na zastávku. Většina silnic v kopcích nemá ani chodník, a tak mi cesta po nich přišla vždycky jako hazardování se životem. Musím ale uznat, že jsou Madeiřani skvělí řidiči. Sekají zatáčky jako nikdo, jsou za volantem duchapřítomní a je možné, že vás nepřejednou, ani když jim neúmyslně opravdu spadnete pod kola… Ale jeden nikdy neví, proto se mějte na pozoru! Řidiči autobusů jsou na ostrově právem váženými občany a prokazuje se jim patřičná úcta. Možná jsem jen slabý kus, ale po každé cestě autobusem mi bylo na omdlení a vzpamatovávala jsem se z toho aspoň hodinu. Doporučuju to tedy nepřehánět s alkoholem, zvlášť když víte, že vás ještě čeká cesta autobusem…

Teleférico spojuje nejvyšší a nejnižší bod Funchalu

V hlavním městě je taky možnost využít kabinovou lanovku tzv. Teleférico, které rychle a efektivně spojuje centrum hlavního města s městečkem na kopci Monte. Přeprava je ale drahá. Jedna cesta vyjde 11 euro na osobu. Jelikož se na kopci nachází několik místních atrakcí jako je Tropická zahrada s palácem Monte, Botanická zahrada nebo jízda na saních(!!!), dá se zakoupit i speciální lístek zahrnující některý ze vstupů.

SAM to jistí

Na výlety z Funchalu je v případě nutnosti použít autobus k dispozici síť bílých autobusů SAM. Ohledně odjedzů se hodí stáhnout si mobilní aplikaci. Spoje jsou ale často prapodivné…Například si koupíte jídzenku do nějakého místa, ale autobus vás vyklopí jinde s tím, že za chvíli přijede jiný autobus, který vás pravděpodobně doveze tam, kam jste původně chtěli. Intervaly jsou taky kolikrát o nervy – 2 hodiny a poslední autobus do Funchalu třeba v 17 hod…

Bez auta ani ránu

Myslím, že auto se opravdu vyplatí a to minimálně na 2 dny, za které je člověk schopný projet většinu ostrova. V low sezóně vyjde i s plným pojištěním zhruba na 38 euro, v high potom na 46 euro. Pro skupinu 4 lidí to pak vyjde za den levněji než autobusy…

Porto Santo aneb kam místní jezdí odpočívat

Z hlavního města je taky možnost udělat si výlet lodí na ostrov Porto Santo, který patří do skupiny madeirských ostrovů. Jedná se o maličký ostrov pulsující turistickým ruchem a na rozdíl od Madeiry nabízí světlý písek, který má jako bonus léčivé vlastnosti. I proto tam najdete různá léčebná sanatoria. Obousměrná cesta trajektem z Funchalu vyjde na 70 euro.