Čtvrt roku v Portugalsku: Posun na Madeiru

V Lisabonu (yep, městečko Oeiras, kde jsme bydleli počítám do lisabonského období) jsme strávili skoro 3 měsíce. Po intenzivním měsíci, kdy jsme si odskočili do ČR a pendlovali mezi kamarády, pracemi, Prahou a Zlínem, byl čas se vrátit. Rozhodli jsem se v Portugalsku ještě zůstat, ale tentokrát jsme si k pobytu vybrali ostrov Madeira. 

Příjezd do hlavního města Madeiry: Spojení s Funchalem

V Oeiras jsme bydleli se sympaťákem Andrém, který byl původem z Madeiry a pěl na ostrov samou chválu. On jediný nám taky sliboval, že měsíc není na ostrov moc dlouhá doba a že se určitě nebudeme nudit (narozdíl od všech ostatních, hlavně digitálních nomádů, kteří nás varovali před osamělostí a nudou). Nakonec to bylo něco mezi oběma protipólními scénáři, ale o tom později.

Na Madeiru jsme přiletěli 30.dubna po přímém téměř čtyřhodinovém letu z Prahy (lítá to 2x týdně, v pondělí a pátek!). Všechny procesy, od samotného příletu, byly mnohem snadnější, než když jsem přiletěli do Lisabonu.

Proč?

  1. Měli jsme dopředu domluvené ubytování na celý měsíc v krásné vile se dvěma ložnicemi a velkou terasou jen pro nás.
  2. Měli jsme taky domluvený odvoz z letiště přímo do vily.
  3. Uměli jsme už pár základních portugalských slovíček a frází. Dost na to, abychom se domluvili s řidičem, který nás vyzvedl na letišti a neuměl ani slovo anglicky, nebo abychom si objednali jídlo v restauraci.

Madeiřani

Nejen tyhle faktory nám usnadnili vstup do madeirského života, ale i fakt, že celý ostrov je prostě pohodový. Nikdo neche řešit zbytečné problémy, nikdo je nechce vyvolávat a nikoho vlastně ani nenapadne, že by mohl. Na druhou stranu zase ale nečekejte přehnaný optimismus. Madeiřani zbytečně neplýtvají úsměvy a prázdnými lichotkami, ale jsou vřelí, dobrosrdeční, hodně přímý a řekla bych, že i férový. Alespoň naše zkušenost taková byla.

Ubytování ve Funchalu

Když jsme dorazili do vily, nemohli jsme ani uvěřit, že za podobnou cenu, jakou jsme v Lisabonu platili za pokoj s koupelnou, dostáváme celou nádhernou vilu s výhledem na město a na moře. (Výhled na moře je mimochodem skoro všude – protože ostrov). Pro zvědavce, ta cena byla asi 800 euro dohromady pro 2 lidi. Na madeirské sídlo v kopcích jsme si zvykali první 2 dny, a pak už to bylo naše. Náš první domov, kde jsme s Michalem bydleli sami.

S majitelkou vily jsme se setkali záhy. Ukázalo se, že bydlí hned nad námi a bude nám tedy neustále k ruce (jupí! #ironie). I když ze začátku působila poněkud rezervovaně, každým dnem byla uvolněnější a uvolněnější a nakonec se mi jevila jako absolutně obdivuhodné stvoření plné optimismu a energie. Při odjezdu se s námi loučila jako se členy rodiny a nabídla nám, že my i naši kamarádi u ní budou mít vždycky dveře otevřené, a to za sníženou cenu jako přímý pronájem. (Takže kdyby někdo uvažoval, dejte mi echo a zařídíme to :)).

Naše majitelka, Fatima, nás hned první týden povozila po městě, ukázala, kde co je, protlačila nás do místního pětihvězdičkového hotelu s michelinskou hvězdou, nosila nám zeleninu ze zahrádky a napekla sušenky. Zkušenosti s ubytováním přes Airbnb tedy nabyly další drahocenné plusové body.

Počasí na Madeiře

V Portugalsku jsme byli od ledna a udělali jsme jednu velkou chybu. Z vymražené Prahy jsem čekali, že nám v letním oblečení nemůže být v tomhle státě zima. Opak byl pravdou a mrzli jsme skoro 3 měsíce… Ne že bych se z toho na Madeiře poučila. Ostrov věčného jara jsem si představovala v květnovém období jako idální lokalitu na koupání, sandálky a letní šatičky. Chyba! Počasí se sice celý měsíc pohybovalo mezi 18 – 20 °C, ale většinu dnů jsme strávili oblečení do tepláků a mikin a zima nám byla i v noci. Nejen, že jsme zrovna vychytali poněkdu chladnější květen, ale taky záleží, v jaké lokalitě se člověk pohybuje. Naše vila nebyla v centru, které je lokalizované hned podél moře, ale „nahoře“, kde leží všechno ostatní a bydlí většina místních. A tam tedy byla občas pořádná kosa!

Ach, ta mikroklimata

Kdykoliv jsme přijeli do centra, cítili jsme výrazné oteplení o několik stupňů. Určitě tedy platí zásada, čím výš bydlíte, tím víc se budete muset navlékat. Jeden krásný slunečný den, který jsme vyhodnotili jako malovaný na výlet, jsme se vydali do lesa Laurissilva. Zrovna byl u nás na návštěvě kamarád z Polska a chtěli jsme ho někam vytáhnout. Jeli jsme tam autobusem z centra, kde z nás tekl pot a po cestě jsme se mazali opalovacím krémem. Jak autobus stoupal výš a výš, nebe se mračilo a po 40 minutách jsme vystoupili do deště a neproniknutelné mlhy. Obojí se nás pak drželo po celou dobu výletu, než jsme se zase vrátili do slunečného Funchalu…

Madeirská příroda

Je něco. Tečka. Ostrov je neuvěřitelně úrodný a zelený s obrovským repertoárem nejrůznějších rostlin, z nichž většinu jsem neuměla ani pojmenovat (ne, že bych byla nějaký botanik…). Navíc je každý kousek ostrova úplně jiný a všude člověk naráží na jinou krajinu i rostliny. Hornatý povrch střídá hluboký les, ten zas zelené louky nebo černé útesy. Cestování po Madeiře tedy rozhodně není jednotvárné.

Doprava po ostrově: Madeiřani opravdu umí řídit!

Je kapitola sama pro sebe a taky to jediné, co mi z Madeiry nebude chybět. Po hlavním městě člověk cestuje hlavně autobusy. Chůzi pěšky jsme vzdali během prvního týdne, kdy zjistili, že to zaprvé fyzicky nedáváme a za druhé se na nás všichni dívají jakobysme se úplně zbláznili. Na ostrově se bez auta nikdo nehne. A pokud už přece jen musí vyrazit do města bez auta, dojdou jen pár metrů na zastávku. Většina silnic v kopcích nemá ani chodník, a tak mi cesta po nich přišla vždycky jako hazardování se životem. Musím ale uznat, že jsou Madeiřani skvělí řidiči. Sekají zatáčky jako nikdo, jsou za volantem duchapřítomní a je možné, že vás nepřejednou, ani když jim neúmyslně opravdu spadnete pod kola… Ale jeden nikdy neví, proto se mějte na pozoru! Řidiči autobusů jsou na ostrově právem váženými občany a prokazuje se jim patřičná úcta. Možná jsem jen slabý kus, ale po každé cestě autobusem mi bylo na omdlení a vzpamatovávala jsem se z toho aspoň hodinu. Doporučuju to tedy nepřehánět s alkoholem, zvlášť když víte, že vás ještě čeká cesta autobusem…

Teleférico spojuje nejvyšší a nejnižší bod Funchalu

V hlavním městě je taky možnost využít kabinovou lanovku tzv. Teleférico, které rychle a efektivně spojuje centrum hlavního města s městečkem na kopci Monte. Přeprava je ale drahá. Jedna cesta vyjde 11 euro na osobu. Jelikož se na kopci nachází několik místních atrakcí jako je Tropická zahrada s palácem Monte, Botanická zahrada nebo jízda na saních(!!!), dá se zakoupit i speciální lístek zahrnující některý ze vstupů.

SAM to jistí

Na výlety z Funchalu je v případě nutnosti použít autobus k dispozici síť bílých autobusů SAM. Ohledně odjedzů se hodí stáhnout si mobilní aplikaci. Spoje jsou ale často prapodivné…Například si koupíte jídzenku do nějakého místa, ale autobus vás vyklopí jinde s tím, že za chvíli přijede jiný autobus, který vás pravděpodobně doveze tam, kam jste původně chtěli. Intervaly jsou taky kolikrát o nervy – 2 hodiny a poslední autobus do Funchalu třeba v 17 hod…

Bez auta ani ránu

Myslím, že auto se opravdu vyplatí a to minimálně na 2 dny, za které je člověk schopný projet většinu ostrova. V low sezóně vyjde i s plným pojištěním zhruba na 38 euro, v high potom na 46 euro. Pro skupinu 4 lidí to pak vyjde za den levněji než autobusy…

Porto Santo aneb kam místní jezdí odpočívat

Z hlavního města je taky možnost udělat si výlet lodí na ostrov Porto Santo, který patří do skupiny madeirských ostrovů. Jedná se o maličký ostrov pulsující turistickým ruchem a na rozdíl od Madeiry nabízí světlý písek, který má jako bonus léčivé vlastnosti. I proto tam najdete různá léčebná sanatoria. Obousměrná cesta trajektem z Funchalu vyjde na 70 euro.

Zábava na ostrově?

Pokud se někdo chystá na Madeiru na dovolenou, má spustu možností, jak se zabavit. První možností, kterou bych všem vřele doporučila, je věnovat pozornost turistickým stezkám. Moc se mi líbí na Madeiře jejich koncept. Žádné barevné značky na stromech nehledejte, ale vydejte se po některé z mnoha levád. Levády jsou vodní koryta, která svádějí vodu z vrchních částí do nížin. Celou cestu budete tedy sledovat tok menších či větších potůčků a na cestách vás můžou potkat mnohá překvapení ve formě skalních tunelů, vodopádů a krásných lagun. Nic podobného jsem jinde neviděla. Každá leváda je jiná a všechny mají něco do sebe. Vyplatí se stáhnout si jednu z aplikací o Madeiře, kde si člověk může přesně najít místa, kde jsou nejhezčí levády, délku vybrané trasy i momentální dostupnost. Ne všechny levady jsou totiž stále otevřené.

Černá pláž na dohled

Kromě procházek v přírodě je na Madeiře možnost lezení po skalách nebo nejrůznějších vodních sportů jako jízda na kajaku nebo samozřejmě surfování. Plážový život je bohatý, ale musíte počtat s tím, že světlé písčité pláže najdete na Madeiře asi 2. Jsou to pláže s dovezeným pískem ze Sahary, ostatní místa mají písek černý nebo nabízí vchod do moře skrze černé útesy nebo kamínky. Madeira totiž vznikla, steně jako například Kanárské ostrovy, sopečnou činností a většina vstupů do moře nám to ráda připomíná…

Nepřehlédněte

Deníček
Marketa

Nazaré