První týden v Lisabonu
Ano, trvalo to týden, než jsem se nějak oklepala z toho, že jsme pryč z Česka a že to nějakou dobu asi ještě potrvá. Po pravdě mám pořád pocit, jako bychom tu byli jen na dovolené, ze které se máme vrátit každou chvíli domů. Nebudu se zdlouhavě zdržovat u všech detailů, které mě a Michala (#boyfriend) potkaly od příletu až do bodu teď (což není ještě žádná výhra, ale o tom později…).
Otevře, neotevře?
Naše letadlo bylo o hodinu opožděné a v Lisabonu jsme kromě ubytování přes Airbnb nic jiného domluveného neměli. Jelikož jsme letěli v noci, nebyli jsme si vůbec jistí, že nám někdo byt otevře. Většinou jsou příjezdy max do 22 hod a tuhle večerku jsme zdaleka nestihli. Z letiště jsem se pokoušeli na ubytování volat, ale oznámení, že volané číslo neexistuje, nám náladu moc nezvedlo. Po tom, co nás tedy uber vyklopil po asi 20 min cestě z letiště v dlouhatánské a uzounké starobylé uličce se všemi našimi kufry, neměli jsme nic než naději, že se někam doklepeme/dozvoníme.
První Airbnb ever
Tak se naštěstí stalo. V malém bytě ve druhém patře, kam jsme dolezli po schůdkách á la žebřík na půdu, nás přivítal srdečný muž středního věku s jasně vyhraněnou sympatickou sexuální orientací. Že prý „kamarád“ našeho aribnb kluka Jose Carlose, který byl v té chvíli indisponován výletem do Brazílie, odkud pochází. Sympatický a přiměřeně vřelý kamarád nám poskytl pár základních informací o našem pobytu v bytě, ukázal, co nefunguje a zapřísahal se to co nejdřív opravit, a pak, s radostnou vyhlídkou v očích na spánek, se co nejdřív zdekoval. Byli jsme rádi, že všechno dobře dopadlo. Tu noc jsme se vyspali nejlíp za posledních x měsíců.
První krůčky k nastolení režimu
Následující 3 dny se nesly ve znamení hledání všeho možného – od bytu, přes práci až ke správným číslům autobusů a nových mezinárodních kontaktů hlavně z řad digitálních nomádů. Nastolili jsme si denní režím, který se snažíme více méně dodržovat. Po snídani máme pracovní blok trvající do oběda. Po obědě pak přichází chvíle objevování různých částí Lisabonu, abychom se co nejdřív ve městě zorientovali a večer následuje další pracovní blok. Pro mě práce znamená odbavování toho, co jsem si nasmlouvala v Praze. Pro Michala hledání uplatnění a tunění jeho materiálů k sebe propagaci 
Současně celý den hledáme bydlení na delší dobu a snažíme se sledovat, co se kde šustne mezi digitálními nomády, aby nám neutekla nějaká super akce.
První zárodky budoucích rozhodnutí
Čtvrtý den po příjezdu nastal menší zlom, protože jsem se poprvé zúčastnili mezinárodního meetupu, kde jsme potkali spoustu lidí v podobné situaci jako my. Přemýšlíme, jestli jsme teď tedy digitální nomádi anebo jestli vůbec chceme být digitální nomádi… V prvních dnech nás opravdu napadaly záludné myšlenky na to posunout se dál a všude strávit jen pár dnů podle toho, jak se nám tam bude líbit. V Lisabonu je totiž šílená bytová situace a podle ověřeného zdroje – nějakého Estonce středního věku z meetupu – největší nepoměr v Evropě mezi příjmy ze zaměstnání a cenami. Což je minimálně k zamyšlení… Vyplatí se vůbec rozhlížet se tady po práci?
Ať je to, jak chce. Zatím v Lisabonu zůstáváme! Tak držte palce a občas mi napište, ať mi připomenete, že i když to zatím není tady, někde ty svoje spřízněné duše mám!