Nejdelší část svého pobytu ve Vietnamu, jsem strávila v Hoi Anu, romantickém městečku nedaleko většího Danangu, kam se dá snadno dostat letadlem přímo z Prahy. Naprosto jsem si to tam i přes počáteční rozpaky zamilovala! Jaké jsem si tam našla zázemí pro bydlení i pro práci? Inspirujte se mými tipy pro své vlastní cesty!
Náhradní rodina
Když je člověk někde daleko od domova, určitě se mu hodí alespoň malá náhradní rodina. A pokud jste v cizí zemi úplně sami, oceníte trochu té péče a laskavosti ještě víc. Hned tady tedy přichází na řadu mé milované ubytování typu „Home Stay“, což není jen marketingový název, ale označení systému, kdy turista žije přímo v domě místní rodiny.
Jak jsem už zmínila v předchozím článku, já a Iva jsme se vydaly na cestu do Vietnamu, která nás plánovaně zavedla nejdřív do malebného městečka Hoi An. Měly jsme štěstí, že naše první ubytování vyhledané přes Booking.com bylo právě ve stylu „Home Stay“. I když jsme tam mohly zůstat jen pár dní, zážitek z přátelského jednání a domácích snídaní, doplněných vietnamskými palačinkami a voňavým jasmínovým čajem, byl nezapomenutelný. Když jsme odjížděly do jiného ubytování, pán nás přestěhoval vlastním autem a celá rodina stála před domem, aby nás za neustálého mávání vyprovodila. Přesně takhle se s námi vždy loučili příbuzní celé moje dětství. Až mě to dojalo 🙂
Vzhledem k omezenému času našeho pobytu v prvním ubytování jsme se musely pustit do hledání něčeho dlouhodobějšího, kde jsem já měla zůstat další 2 a půl týdne. Doporučení nás navedlo na hledání přes FB skupiny, což se ukázalo jako velké dobrodružství! Většinou jsme se na slepo setkaly s nějakou neznámou osobou, která nás odvezla na prohlídky – někdy do periferií za městem, jindy do zdánlivě opuštěných domů, kam se dalo dostat jen přes kameny ve vodě. Často jsme projížděly podivné cesty lemované odpadky, kde se potulovaly slepice a opuštění psi. Bylo to celkem dobrodružné! Začala jsem si tak zvykat na divokost, nepředvídatelnost a akční energii, kterou jsem ve Vietnamu cítila nonstop!
Po vytrvalém hledání jsme konečně našly ideální „home stay“ u velké rodiny. Rodina se skládala z matky, otce, rodičů a dvou roztomilých malých chlapečků, do kterých jsem se okamžitě zamilovala. Celá rodina byla nesmírně přátelská a vstřícná, často nás zvali na své rodinné večeře, nebo dokonce rodinné oslavy, kde jsme měly možnost ochutnat autentickou vietnamskou kuchyni. A co bylo nejlepší, za jídlo nechtěli ani dong (pozn. – místní měna) navíc. Při odjezdu jsme od nich dokonce dostaly dárky v podobě typických místních relikvií – lampionu a rákosových vietnamek! 🙂 S dětmi jsem si často hrála a i když mezi námi i celou touhle rodinnou panovala jazyková bariéra (angličtinu téměř neovládali), vždycky jsme si s nimi užily spoustu zábavy.
Tahle rodina nám taky půjčila kola, která se pro nás stala nezbytným dopravním prostředkem. Na motorku jsme si samozřejmě netroufly a nebyly jsme tak alespoň závislé na místních taxi službách.
Coworking v Hoi Anu
Druhým bodem, který pro mě byl vždy při digitálním nomádění nejdůležitější, bylo sehnat kvalitní zázemí na práci. Do Hoi Anu jsme se vypravily cíleně na doporučení našich známých z Lisabonu, kteří měli dobrou zkušenost nejen se samotným městem, ale i s místním coworkingem, který sice už ztratil hlavní tvář, která tam vše organizovala, ale najdete ho tam v možná ještě lepší podobě uprostřed rýžových polí dodnes.
Nájem se tady dal domluvit už od pár dnů, takže nebyl žádný problém seznámit se s tamní přátelskou komunitou lidí z celého světa a pustit se do práce. Snídaně a obědy bylo možné objednat od místního kuchaře. Spousta osvěžujících nápojů nám pracovní výkon v tropickém prostředí značně vylepšovala a pro zájemce bylo k dispozici i spoustu společenských setkání během týdne, ať už se jednalo o odborné business semináře, nebo oblíbené Pop Quizy. Poloha kousek za Hoi Anem uprostřed typického vietnamského venkova poskytovala harmonické prostředí, klid na práci, ale i snadnou dostupnost na kole. Během 15 minut jsme dojely z našeho Home Stay blízko středu města až tam. V tom momentě jsem si uvědomila, že i cesta do práce může být zábava! 🙂 Cestu nám občas vylepšily vietnamské děti, které zářily širokým úsměvem, kdykoliv nás viděly, a velkou porci dobrodružství přinesli zas hadi, kteří se občas mihli před řídítky.
Coworkingy mají kromě skvělého prostředí na práci a komunity dalších cestovatelů ještě jednu velkou výhodu. Lidé vám tam pomohou snadněji se zorientovat, podělí se o své zkušenosti a poradí například i s prodloužením víz, výlety a dalšími věcmi. Za mě je to při delším zahraničním pobytu nejlepší investice!
Jaké zkušenosti máte s prací a bydlením ve Vietnamu/ Hoi Anu vy? Nezapomeňte mi dát vědět! 🙂