Meet-upy digitálních nomádů v Lisabonu: Je libo party?

Někteří se prodírají dravou přírodou a jejich tuláckou duši netrápí ani puchýře na prstech u nohou. Jsou to samotáři bažící po dobrodružství. Jiní ale vyhledávají společnost, sdružují se v coworkových centrech nebo prahnou po zábavě. A jaké místo je k tomu ideální? Evidentně třeba Lisbon.

Meet-upy v plném proudu

Čtvrtek je asi můj nejoblíbenější den, od té doby, co jsme do tohohle živoucího grafitti muzea přijeli. Proč? Ve čtvrtek se totiž konají setkání digitálních nomádů digital nomads meetups. O tom, že se tu něco takového koná a že se to koná často a chodí tam hodně lidí, jsme věděli ještě před odjezdem. Popravdě to byla jedna ze zásadních věcí, proč jsme si jako první lokalitu zvolili právě Lisabon.

Digitální nomádi a ti ostatní

Od začátku nám bylo jasné, že nechceme jen sedět nad počítačem v nějakém pronajatém bytě, ale že chceme poznávat svět hlavně skrze lidi. Na první meet-up jsme zavítali už 4 dny po příjezdu a slušný návštěvnický status si držíme doteď. Po každém setkání odcházím totálně společensky uspokojená a nabitá energií. (A ne, alkohol není hlavní zdroj těchto euforií. – Pozn. redakce)

Zábava? Ale jistě!

Vždycky když se chystám na další, říkám si, že už to není možné, aby to probíhalo vždycky takhle skvěle a že určitě zrovna tenhle aktuální večer bude opruz a nebudu se vůbec bavit. Ale opak byl prozatím vždycky pravdou. Nejde se prostě nebavit. (A že mám v nebavení se v barech dlouholetou praxi!) Říct, že jsou tu všichni hrozně přátelští je – i když pravdivé – klišé jako hrom. Proč jsou teda všichni tak milí? Ptám se na to sama sebe pokaždé, když mě zas a znova vyvede někdo z naprosto přirozeného českého očekávání za každým rohem číhající nevraživosti. Všichni jsou tak naladění na vlnu seznamování, že opravdu nehrozí, že budete sami sedět někde v koutě. (Což jsem si samozřejmě malovala jako jeden z nejhorších scénářů, když jsme vyráželi na první akci).

Single holky musí na výlet

A mimochodem… Zhruba měsíc před odjezdem z ČR psal Michal do skupiny, která tyhle meet-upy pořádá něco ve smyslu, že se chystáme přijet a pobýt nějakou chvíli ve městě. V komentářích jsme se dočkali odpovědi  „Lisabon je super pro páry, úplně nejlepší pro single holky a strašnej pro single chlapy…“ Lámala jsem si hlavu, co tím chtěl básník říct, ale po pár týdnech tady mi to došlo… Někteří digitální nomádi jsou v páru, jako my s Michalem, někdy jsou tu single holky, ale úplně nejpočetnější skupinu tvoří single kluci, respektive muži. Na jednu holku připadá zhruba 5 kluků, někdy víc. Vlastně mi to ani nepřišlo divné, až do doby, kdy mi jednou Michal nabídl jako vysvětlení mojí každotýdenní skvělé zábavy právě fakt, že se za večer seznamuju a bavím až na výjimky jenom s mužským pohlavím, zatímco on…TAKY. A nebaví ho to, protože řeší jenom práci a to je prej nuda.  Takže… Holky, co jste single, neuspokojuje vás život a toužíte po změně… Zkuste si zajet do Lisabonu aspoň na výlet!

Co je normální?

Ale teď vážně… Je až neuvěřitelné sledovat ta kvanta lidí, kteří se rozhodli jít proti normálnímu životnímu stylu. Když jsem byla v Čechách, brala jsem digitální nomády jako lehce alternativní úlet, který si nemůže dovolit každý. A rozhodně mi to nepřišlo jako životní styl, který se dá praktikovat dlouho. Tady je na každém setkání zhruba kolem stovky lidí a další desítky lidí proudí do města každý týden. Zavání to trendem, nezdá se vám?